Příběh

19. srpna 2010 v 18:37 | S.E.S. |  Moje tvorba
avatar
Následující příběh byl sepsán do jedné soutěže v rámci webu hogwarts.czechzone.net. Jedná se tedy o příběh z prostředí kouzelnického světa Bradavic, ale nenajdete tam nikoho známého krom Hagrida :-D.







Stála na útesu a hleděla do dálky. Jediné co slyšela, byly vlny narážející do útesů. Moře pod ní bylo jako samotné peklo a přitom jí připadalo, že pod ní vládne naprostý mír. Takový to byl rozpor. Myslí jí prolétaly nejrůznější myšlenky, přemítala o svém životě a při každé bolestivé vzpomínce pevně stiskla svojí kouzelnou hůlku.
Vítr silně foukal a přitom si pohrával s jejími vlasy. S každým ovinutím, jakoby zmizely všechny bolestivé vzpomínky. Její mysl byla každou chvíli víc a víc čistší, ale srdce stále bolelo. Do očí se jí nahrnuly slzy a tvář měla jako v ohni. Každá slza pro ni byla, jako tisícero utrpení. V životě už zažila mnoho, ale nic dobrého. Chtěla to všechno skončit.
Byla nikdo, pro ostatní byla jen šedá myš, která snad ani nemá v Bradavicích co dělat. Rodiče nikdy nepoznala, vyrůstala v dětském domově, kde nepoznala žádnou lásku. Myslela, že tady to bude jiné, ale mýlila se. Připadala si jako ve válce, ale ona byla sama a všichni proti ní. Celá ta válečná vřava na ní útočila a chtěla jí rozsápat za živa. Hlavou jí bleskla další vzpomínka.

Seděla v učebně a čekala na příchod profesora Carwina Malin Veliena. Měla to být hodina jako každá jiná. Seděla vzadu, dál od těch ostatních, chtěla mít klid, ale ten jí nikdy nedopřáli. Pak konečně profesor přišel.
Psala si poznámky a její pergamen byl každou chvílí víc a víc popsaný. Byla tak zabraná do profesorova výkladu, že si ani nevšimla, že jí po rukávu leze obrovský pavouk. Byl to zase jeden obvyklý vtípek od spolužáků. Obvykle to byla Tina Láskorádová, která měla tyto vtípky na svědomí a tentokrát to nebylo výjimkou. Tina jí velice ráda tropila žerty tohoto druhu, jednou jí dokonce přeměnila sovu v krtka, který jí pak zmizel někde pod zemí.
Začalo jí něco šimrat na tváři, sáhla si na ní. Jejím tělem projel strach, vzala tu věc na tváři a opatrně se pak podívala do dlaně. Její mysl zahalilo šílenství, v ruce se jí svíjela tarantule. Hodila tu věc někam dopředu a vyběhla z učebny rovnou na dívčí záchody. Cestou srazila profesorku Angelu Grey-Slytherin. Profesorka se s klením sesunula k zemi a vzduchem létali pergameny s pololetními prácemi studentů, které zrovna nesla do svého kabinetu.

Na to si dokázala vzpomenout. A taková vzpomínka jí vždycky pálila u srdce. Proč jí to dělali, nechápala, byla skoro jako všichni ostatní. Uměla čarovat, byla docela dobrá v prospěchu a snažila se pomáhat ostatním, ať už to bylo cokoliv.
"Proč", zakřičela do dálky, ale nikdo jí neodpověděl, stála tam jak opařená. Moře čím dál tím víc nabývalo na síle. S každým zaburácením vlny v ní začala růst nenávist. Nenávist k životu, k ostatním studentům, k celým Bradavicím. Kdyby existoval nějaký lektvar, který by jí od toho všeho odprostil, hned by ho vypila. Ale nic takového nebylo a ona se musela tím vším bahnem prodírat.
Stála tam jak opařená, nevěděla co má dělat a tak se znovu ponořila do svých, tak moc bolestivých vzpomínek. Nemusela dlouho čekat, další ne příliš šťastná chvíle jí přišla znovu na mysl.

Blížil se ples, měla to být velká událost. Spoustu jídla, hudba, tanec, pití a taky královská výzdoba, to všechno milovala. Ale na druhou stranu tu bylo příliš mnoho lidí, kteří jí neměli zrovna v lásce.
Ples byl zase o něco blíž a ona ještě neměla partnera. Seděla u vstupní brány a hleděla do dálky, kde se ve větru kolébali stromy a jezero svou temnotou nahánělo strach. Přemýšlela, ale ani si neuvědomovala o čem.
Z dálky slyšela hlas, jak volá její jméno a viděla obrys nějakého studenta či studentky, jak se k ní blíží. Jaké bylo její překvapení, když k ní přišel Nicholas McElen. Chvíli na něj upřeně hleděla, nedokázala vnímat jeho slova. Až po chvíli se vzpamatovala. On jí pozval na ples. JÍ. Byla jako ve snu. Koukala na něj, jako kdyby právě spadnul ze stromu.
Až po chvíli si to vše dokázala uvědomit a s rozzářeným úsměvem na jeho nabídku kývla.

"Mohlo to být tak krásné", pomyslela si v duchu. Měla se nejdříve podívat do věštecké koule, pak možná mohla vědět, jak to všechno skončí.

Když nastal den D, byla jako ve snu. Už od rána se pilně připravovala. Nejdříve popadla mýdlo, ručník a zubní kartáček a pospíchala do umývárny, chtěla tam být jako první, aby jí někdo zbytečně neotravoval. Po návratu z umývárny, jí čekalo překvapení, celá její postel byla obalená toaletním papírem. Ale vůbec jí to nevadilo, těšila se na ples a taky na svého partnera pro dnešní noc.
Nicholas byl přesný jako hodinky, domluvily se na šestou hodinu a on tu opravdu byl. Domluvili se, že spolu pojedou na výlet v kočáře až na louku, odkud se spolu budou dívat na ohňostroj.
Bylo to jak ve snu, nemohla tomu všemu uvěřit. Po skončení ohňostroje se vydali zpátky do hradu, do sálu, kde si měli zatancovat. Ples se zvrhnul v divokou párty.
Dokonce i profesoři propadli tomu řádění. Hagrid s profesorkou Amálkou Zlatou se spolu vlnili v rytmu tance. Vypadalo to trochu komicky, ale hlavně, že se dobře bavili a bylo to na nich i znát. Oba se smáli na celé kolo a vytvářeli nové taneční kroky a kreace.
Po chvilce jí Nicholas zatáhl do boční uličky, kde měli mít trochu soukromí. Nevěděla co se děje, ale byla šťastná. Požádal jí, aby zavřela oči. Udělala to, doufala, že jí to řekne. Jejich rty se setkali. Ale něco bylo špatně, něco tu nehrálo. Otevřela oči a spatřila tolik známého baziliška Ferdinanda. Jejím tělem otřásl odpor, nenávist a strach. Kdyby neměl zavázané oči, už tu nemusela být. Byl by to aspoň rychlý konec, který by jí osvobodil. Nechápala, kde ho vzali, ale ani proč jí udělali něco tak zlého.
Rozhlédla se kolem sebe a spatřila několik studentů, jak se baví na její účet. Nejvíce ze všech se ale smál Nicholas, Kate Resea a Bibi Střeštěnka. V hlavě si to urovnala, to vše byl jen vtip. Vtip, který vymysleli pro pobavení ostatních. Nechápala, proč jí to udělali, nikdy jim nic zlého neprovedla.

"Nesnáším je, ať schnijou v pekle", zakřičela na celé kolo a přitom jí z očí vyhrkly slzy.

Bylo to od nich až moc kruté. S pláčem vyběhla ven. Běžela ani nevěděla kam. Běžela, co jí síly stačily. Zastavila se až u starého domu poblíž útesů.
Schoulila se na verandě a brečela, slzy hořkosti jí stékali po tvářích. Nikdy se takhle necítila. Už to nikdy nechce zažít. Nechce. Nikdy.
Usnula a probudila se až k ránu. Ještě nebylo příliš světla, slunce se teprve dralo na oblohu.

A teď tu takhle stojí, přemýšlí o svém životě, o všech těch věcech. Kouká se do dálky, kde slunce pomalu vystupuje na obzor. Mraky mají barvu krve. Tak smutný den. Tak smutný život.
Kdyby se vůbec nenarodila, bylo by to lepší. Kdyby se dala na stranu zla, kdo ví, jak by to dopadlo. Všem by ukázala co proto. Už jí nikdy nesmí ublížit. Krev jí pulzovala ve spáncích. Cítila v sobě tu moc.
"Zlo, zlo, zlo...", to slovo jí stále zatemňovalo mysl. Zlo, kdyby se dala na tu stranu, už nikdy by takhle netrpěla. Zničila by je všechny. Všechny, kteří jí kdy ublížili. "Už nikdy", potichu zašeptala větru a v jejích očích byla znát lítost.
Ona není taková, nikdy by jim neublížila. Ani by to nedokázala, asi měli všichni pravdu, je příliš slabá. Je to slaboch, bez rodiny, přátel a odvahy.
"Nejsem slaboch", zakřičela, tak rázně až vítr zesílil. "Nejsem slaboch", zopakovala tu větu, ale už ne s takovou silou.
Otočila se tím směrem, kde si myslela, že leží její kouzelnický domov. Na tváři vykouzlila ten nejsladší úsměv.
"Děkuju", řekla jak omámená, otočila se a skočila. Byla jak anděl, jenž ztratil křídla. Padala vstříc smrti, ale s úsměvem na tváři a s pocitem lehkosti.
Spadla do vln, jak do měkké matrace, její tělo bylo zabaleno mořskou pěnou a odneseno do země, do které smějí jen zaslíbení.
Takový byl její konec, vybrala si ho sama. Možná že udělala dobře, ale možná ne. Ale hlavní je, že nyní našla svobodu, porozumění, soucit a přátelé. Stala se patronkou všech bezmocných, jež v kouzelném světě nenašli porozumění, a po jejím boku tam nahoře dlí lev, havran, jezevec a had, ti čtyři Bradavičtí patroni.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lifeanddreams lifeanddreams | Web | 19. srpna 2010 v 19:38 | Reagovat

ahoj, tak  mě napadlo, že si nejspíše super holka a máš fajn blog, nechceš spřátelit ??=)

2 Sheia Sheia | Web | 19. srpna 2010 v 20:07 | Reagovat

thanks:-):DXDD

3 mmileyycyruss mmileyycyruss | Web | 19. srpna 2010 v 20:57 | Reagovat

Mužu bejt tví SB?

4 mmileyycyruss mmileyycyruss | Web | 19. srpna 2010 v 21:19 | Reagovat

Sorry jestli jsem se ptala dvakrát :D

5 lifeanddreams lifeanddreams | Web | 20. srpna 2010 v 9:22 | Reagovat

super, už si tě taky přidám a popřemýšlím o tom avataru a napíšu ti pozdějic =)

6 Nikča Nikča | Web | 20. srpna 2010 v 9:55 | Reagovat

ahoj dáš mě prosím hlas na týhle adrese :http://ska-te.blog.cz/1008/3kolo-beautifull-blog-finale

je to finále :-)
jsem tam jako strbkovaniky16 :-)
taky ti dám někdy hlas

7 Bizzí Bizzí | Web | 20. srpna 2010 v 12:10 | Reagovat

áááááááh..tak to mě trefilo do srdíčka :D moc krásný fakt užasně napsaný a ten děj no prostě nepopsatelně dokonalý.Nevím jak to víc pochválit,promin :)

8 lifeanddreams lifeanddreams | Web | 20. srpna 2010 v 16:42 | Reagovat

a vyhrálas?protože ten příběh a styl napsáni je fak dobrý :) jsi hodně nápaditá =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama