Povídka

12. srpna 2010 v 11:34 | S.E.S. |  Moje tvorba
ikona-blog
Petr byl na první pohled úplně obyčejný kluk, který žil po smrti matky s otcem v bývalé hájence. Petrovi to připadalo, že žijí na úplném konci světa. Nejbližší vesnice byla 20 kilometrů vzdálená a město snad kolem 70 kilometrů. Kvůli tomu, že město bylo tak daleko, nechodil do školy, a proto ho otec vyučoval sám doma. Pro oba to bylo dost namáhavé. Otec nevěděl, čím by ho mohl zaujmout a Petr nejraději koukal z okna a nejevil žádné známky zájmu či toho, že poslouchá. Jediné, co ho zajímalo, byl les. Les, který se rozprostíral kolem celého stavení a táhl se, až kam Petrovo oko dohlédlo. Petr měl přísný zákaz chodit do lesa sám, vždyť teprve pro sedm let starého chlapce zde číhalo mnoho nástrah a nebezpečí.


Tak jako každý pátek Petrův otec odjel na celý den do města, kvůli práci, kterou měl zařízenou tak, aby jí mohl vykonávat doma a taky proto, aby navštívil úřady a hlavně obchody, protože těch pár zvířat co mají doma, jim nedává příliš mnoho.
Petr si tak jako vždycky vyslechl různá napomínání, něco slíbil a pak raději zasedl k oknu a pozoroval les. Les, který ho tak strašně přitahoval a on si to nedokázal připustit. Ale dnes to bylo jiné, jeho touha, jít ven rostla a nakonec se teple oblékl, nazul si holínky a vydal se do lesa. Připadalo mu, jako kdyby se mu všechny stromy vyhýbali a přitom mu utvářeli cestu ve směru, kterým chtěli, aby šel. Petr se občas pokusil sejít z cesty, ale nějaký strom mu vždy zatarasil cestu, a on neměl jinou šanci, než tu, jakou mu zvolili. Když se rozhodl, že se raději vrátí, otočil se, ale za ním byli jenom stromy, žádná cesta. Srdce mu bušilo jak o závod, začal se třást strachem a přitom litoval své chyby. Byl nucen jít dál, musel vkročit do toho neznáma, ať už tam bylo cokoliv. Připadalo mu to jako věčnost, než došel nakonec lesa. Sedl na kámen, aby si trochu odpočinul, nabral nové síly a přitom se rozhlédl po okolí. Jediné co viděl, byla louka, obklopená zase jen lesem. Už ho to docela začínalo štvát. Kdyby byl větší, silnější a měl po ruce motorovou pilu, všechny stromy by pokácel a vrátil se vítězně domu. Větší a ani silnější nebyl a motorovou pilu po ruce už vůbec neměl. Raději vstal a vydal se prozkoumat tu louku. Možná že, někde tam na druhé straně bude cesta ven. Přidal do kroku, aby tam byl co nejdřív, ale jediné co tam našel, byly jen stromy.
Už se pomalu schylovalo k večeru. Začalo se mu stýskat a teď už se ani nestyděl za své slzy, které mu klouzali po tvářích. Byl jak malé ptáče, které volá svojí mámu, o které ví, že stejně nepřijde, protože je MRTVÁ. Raději zahnal tyto myšlenky, zatnul zuby a rozhodl se, chovat statečně. Vzpomněl si na nějaký pořad o tom, jak přežít v divočině, a že něco podobného zažilo už mnoho lidí, dokonce i malé děti, jako byl on. Tak začal pomalu hledat něco vhodného pro svůj příbytek, který si rozhodl udělat. Našel kus černého umělého pláště, který sem asi zavál vítr a který se mu v tuhle chvíli docela hodil. Nasbíral několik holých, dlouhých, tlustých větší a ještě další větve, ale tentokrát s menšími větvičkami, které měli jehličí. Z toho všeho se mu podařilo udělat malý stan, tak akorát pro jeho malou postavu, do kterého se hned schoval. Děsil se té tmy, v duchu doufal, že už ho táta hledá a pak usnul.
Ze spánku ho vytrhl něčí smích, slyšel praskání větší pod něčími chodidly, a když se ta osoba přiblížila ke stanu, slyšel, jak šeptem volá jeho jméno. Vyděšený strachy se ještě víc schoulil, snažil se neposlouchat ten hlas, věřil, že teďka přijde jeho táta a odvede ho odsud domů. To se ale nestalo, osoba přestala šeptat, spíš se začala smát a to bylo dost děsivé. Pak náhle začala bušit do stanu. Větve pomalu padaly na zem a plášť se začal trhat. To už bylo pro Petra příliš. S křikem vyběhl ven, ale něco ho chytilo za nohu a on prudce a tvrdě upadl na zem. Byla to ta osoba, která se ďábelsky smála, ale raději se jí nepodíval do tváře. Petr náhle ucítil silnou bolest v lýtku, kterou mu způsobovali něčí nehty, či snad zuby. Snažil se kopat, ale vůbec to nepomohlo. Pak stejnou bolest ucítil i v druhé noze a pak ...
Pátrání po Petrovi trvalo tři měsíce, ale bezúspěšně, jeho tělo se nikdy nenašlo a otec se z toho nevzpamatoval. Petrovo jméno bylo přidáno na seznam dětí, které se v tom lese ztratily a nikdy se nenašly.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kostrickaD kostrickaD | Web | 12. srpna 2010 v 12:28 | Reagovat

Hezuu dess :)

2 Bee Bee | Web | 12. srpna 2010 v 18:38 | Reagovat

děkuji...ty taky :D

3 Alibero Alibero | Web | 12. srpna 2010 v 18:40 | Reagovat

Děkuji ty máš taky pěkný blog!!

4 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 18. června 2011 v 14:13 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama